Konzervativismus - možná bych měl napsat raději konservativismus - je myšlenkový směr, jehož příznivci mají za to, že současný stav ve společnosti je dobrý a nelze ho již k lepšímu změnit. Konzervativci často zastávají tradiční hodnoty společnosti, jako je například náboženství, rodina a tradice. Konzervativní společnost je skeptická ke změnám, je stabilní a její ekonomický růst je pozvolný. V myšlení lidí převládají mírně stereotypní názory.
Liberalismus. Pokud modifikujeme výše zmíněnou definici, můžeme o liberálně smýšlejících lidech říci, že mají zato, že současný stav je dobrý, ale lze ho ještě zlepšit. Liberálové se vyznačují vysokou tolerancí - což na jednu stranu zaručuje pokrokové myšlení, na stranu druhou ovšem posouvá morálku na druhou kolej. Liberální společnost je velmi dynamická, ale i labilní s častými výkyvy. Liberálové prosazují teorii co možná nejmenších zásahů státu do svobod občanů, na rozdíl od konzervativců odmítají aby právo regulovalo morálku - s tím souvisí liberální názory na legalizaci drog, potratů a eutanázie.
Poněkud paradoxní případ jsou pak sňatky osob stejného pohlaví. Ačkoliv se de facto jedná o zabudování morálních zásad do práva (ve smyslu zrovnoprávnění dlouhodobého soužití dvou osob stejného pohlaví s manželstvím - po stránce ekonomické a právní) - jsou tyto sňatky převážně prosazovány právě liberálně smýšlejícími lidmi.
Poslední termín, který souvisí s liberalismem a rád bych jej zmínil, je libertarianismus. Tento vyznačuje liberální přístup v ekonomii, jiným názvem také laissez-faire. Je zastáván například Václavem Klausem, ačkoliv by se tento člověk za příznivce myšlenkového a politického liberalismu označit dozajista nedal.
Přístup laissez-faire požaduje po státu minimální zásahy do ekonomiky.
Klasická libertariánská země je USA, kde je prosazována co nejnižší regulace ekonomiky, projevuje se to například nízkými daněmi, větší volností firem v oblasti pracovního i obchodního práva... Tento přístup na jednu stranu vede k vysoce tržnímu prostředí a rapidnímu ekonomickému růstu, na druhou stranu ovšem špatně přerozděluje bohatství - rozptyluje střední třídu mezi vysoce bohaté občany a extrémně chudé.
Laissez-faire také vede k vytváření monopolů, proto je nutná existence antimonopolních úřadů. Dalšími vyplývajícími nevýhodami jsou také
- špatné postavení zaměstnanců
- slabý státní sociální systém (sociální podpora je založena na komerčních smlouvách, které si zaměstnanci mohou či nemusí sjednat - to se týká v USA například i zdravotního pojištění, které je pro velkou část populace finančně nedostupné)
- možnost kolapsu celého systému - zde bych poukázal na Velkou depresi v roce 1929 kde z nedostatku právního rámce došlo k zacyklení ekonomiky.
Žádné komentáře:
Okomentovat