Tři zásadní chyby při volbě do Poslanecké sněmovny PČR

1) 14 nevyvážených krajů
Krajské dělení má samozřejmě svůj význam. Máme krajskou samosprávu a existence krajů a dalších samosprávných územních jednotek je důležitá.
Ovšem při volbách do PSPČR nastává docela nepříjemný problém. Pokud porovnáte početně jednotlivé kraje, zjistíte, že rozdíl např. mezi libereckým a středočeským krajem je značný.
Jak to tedy funguje?
Místo, aby existoval jeden volební obvod "ČR" máme jich 14. Díky tomu jsou sice kandidátní listiny přehlednější, ovšem nastává tato situace.
Po skončení voleb se sečte počet všech hlasů (2006 - 5 348 976) a toto číslo se vydělí 200 a vznikne tzv. republikové mandátové číslo. Samotné číslo však neurčuje, kolik stačí hlasů, aby získal poslanec mandát, ale kolik je třeba v kraji odevzdat platných hlasů, aby z kraje mohl být vyslán jeden poslanec. Jelikož nejsou čísla beze zbytku dělitelná, dochází zde k první deformaci. Následně pak dochází k tomu, že poslanec z libereckého kraje potřebuje téměř dvojnásobnou podporu voličů, než jeho kolega z kraje Hlavní město Praha.
Samozřejmě, menší obvody by měly dostat méně poslanců, ovšem mělo by těmto poslancům stačit zhruba stejné procento voličů, což tento systém nezaručuje.
Dochází k porušení jedné ze zásad zastupitelské demokracie - přibližně stejně velké volební obvody. Pomohlo by tedy lidnaté kraje "rozkrájet" na více částí o zhruba stejném počtu voličů.

2) Deformovaný volební dělitel
Nyní máme tedy situaci - lidé odvolili a krajům se přiřadil určitý počet poslanců. Jak tyto poslance vybíráme?
Je to pomocí tzv. D'Hondtovy metody volebního dělitele. Ta probíhá tak, že se v jednotlivých krajích strany seřadí podle počtu obdržených hlasů a tyto hlasy se postupně dělí čísly 1,2,3,4... Pokud je v kraji získáno př. 20 poslanců, budou hlasy voleny nejvíce číslem 20.
Následně se zjistí, kolikrát každá strana v dělení "vyhrála" a tolik získá mandátů v PSPČR.
Výhodou samozřejmě je, že se snadno rozdělí veškeré mandáty.
Problémem je, že D'Hondtova metoda rozděluje mandáty na základě číselných hodnot odevzdaných hlasů, nikoliv procentuálně a tak zvýhodňuje početnější a větší politické strany na úkor těch menších. A jistě si dovedete odvodit že na malé krajské úrovni je tato deformace značná. Nemělo by existovat aby odevzdaný hlas měl větší hodnotu, pokud ho dám velké straně, než pokud ho dám malé - což se zde bohužel uplatňuje.

3) Tvrdě nastavená uzavírací klauzule
Co to je "uzavírací klauzule" ? To je těch pověstných 5% které podmiňují vstup do poslanecké sněmovny. Původně bylo toto číslo větší a je, stejně jako D'Hondtova metoda, pozůstatkem tzv. Opoziční smlouvy.
Představte si tedy, že jsou menšinové názory poprvé deformovány už krajským přepočtem mandátového čísla, dále D'Hondtovou metodou na krajské úrovni a nakonec ještě 5% hranicí pro vstup, která samozřejmě "nepřidělené mandáty" - tj. které by získaly strany s 5% a méně mandáty de facto přiřazuje opět nejpočetnějším stranám (nikoliv tedy podle procentuální úspěšnosti).

Pro ilustraci nabízím přehled voleb do PSPČR z roku 2006. Je zde uvedeno kolik strana dostala % hlasů a kolik dostala % mandátů v PSPČR a procentuální deformaci.

ODS - 35,38% hlasů - 40,50% mandátů + 13%
ČSSD - 32,32% hlasů - 37,00% mandátů + 13%
KSČM - 12,81% hlasů - 13,00% mandátů + 1%
KDU - 7,22% hlasů - 6,50% mandátů - 10%
SZ - 6,29% hlasů - 3,00% mandátů - 52%

Tj. první tři strany si polepšily o 13%, respektive 1% mandátů, než na které "měly nárok" a systém naopak poškodil KDU-ČSL desetiprocentní a SZ dvaapadesátiprocentní ztrátou.

Je nutné si uvědomit, že parlament je náš nejdůležitější orgán který reguluje každodenní život. Proto i metoda jeho ustavování má kritický význam.

Martin 1