Jsme v evropské unii a jsem tomu rád. Toto společenství se zdá nejen ekonomickým uskupením, ale i filosofickým sepjetím států se společnou historií a hodnotami. EU by měla zajišťovat nejen ekonomický blahobyt, ale také rozvoj občanských a politických práv svých občanů a ochranu jejich životního stylu.
Po smlouvě z Nice a přístupu dalších států se EU rozrostla na společenství 27 evropských národů. Vše se zdá naprosto dokonalé. Přísné smlouvy zajiťují sice povinnost jednotlivých členských států podřídit se evropskému právu, naopak ale umožňují každému státu participovat v jednání na evropském právu a také i sebemenšímu státu tato jednání zablokovat svým vetem.
I ostatní orgány a instituty se zdají být nastaveny přísně rovnoprávně. EU nemá svého prezidenta, státy se spravedlivě střídají - nehledě na to zda je daný stát malý, nebo velký. Evropská komise zajišťuje každému národu alespoň jednoho komisaře. V Evropské radě zasedají hlavy států bok po boku, jako by každý představoval stejně mocný stát, a stejně tak i vlády v Radě EU. Evropský parlament ubírá počet mandátům nejlidnatějším zemím jako je Německo, Francie, Británie a Itálie a přiděluje je maličkým státům, jako je například Lucembursko. EU je tedy ve svých smlouvách nastavena rovně.
Toto se však v říjnu 2008 zdá jako pouhá teorie.
Nastalo druhé pololetí roku 2008 a Francie převzala otěže předsednictví Evropské radě. Nicolas Sarkozy zahájil tuto periodu velkohubými prohlášeními a ambiciózními cíly. Boje v Gruzii vyřešil sebevědomě, z pozice silné velmoci - Francie. Evropští politici jsou spokojeni. Je září a říjen a francouzské předsednictví se pomalu blíží ke konci. Bohužel do něj náhle, ovšem ne neočekávatelně, zasahuje ekonomická krize. Banky padají, trhy se propadají a EU začíná horečně jednat, jak z toho ven.
A zde se objevují první trhliny. Zprvu se EU dohodne jako celek, že poskytne garanci vkladů ve výši 50 000 EUR. Pak je svolán summit "Velké pětky" a ta diskutuje znovu záruky. Dohaduje se nejdříve 100 000 EUR a pak dokonce Německo ohlašuje neomezené záruky vlády za vklady. Toto má samozřejmě za následek, že si velkovkladatelé začnou přesunovat peníze do německých bank a může to vést k destabilizaci bank v zemích, kde jsou slíbeny nižší garance. Začíná se ukazovat že v krizi kope každý za sebe. Nakonec se věc vrací opět na půdu EU, kde malé státy, včetně ČR s oprávněným rozhořčením hrozí vetem celého unijního návrhu garancí. Je dojednána garance ve výši 50 000 EUR, což ovšem nenutí např. Německo svou garanci snížit, pouze nakazuje ostatním státům poskytovat minimálně padesátitisícovou garanci.
Politici EU si pochvalují, jak rozhodná Francie kormidluje unii rozbouřenými vodami ekonomické krize a v Elysejském paláci se horečně přemýšlí, jak prodloužit předsednictví Francie, nejlépe na neurčito, nebo alespoň na příští rok.
První plácnutí do vody vydá pouze bulvární deník Kourier, protože všichni ostatní mají alespoň tolik rozumu, aby věděli, že vyšachovat Českou republiku a Švédsko ze hry o předsednictví prostě nelze, protože je to ukotveno v základních smlouvách EU a tudíž by to bez jejich změny nešlo.
Po několika dnech však vydá zapojení francouzských mozků své ovoce. Pokud nemůžeme obsadit existující funkci, proč nevytvořit nějakou novou? Nápad je vskutku originální - vytvořit předsedu Eurozóny (tedy zemí platících Eurem), kterým by se stal Nicolas Sarkozy. A na neurčito!
Tak to tedy ne pánové!
EU je různorodým slepencem národů. To je ovšem největší výhoda, ale zároveň i největší nevýhoda Unie. Všechny státy mají do jisté míry společnou historii a hodnoty ve společnosti, panuje zde ale také velká historická nevraživost. Pokud chceme zajistit, aby EU přetrvala a fungovala, musíme zabezpečit co největší rovnost mezi členy. Pokud dostanou menší státy pocit, že na rozhodování EU nemají skoro žádný podíl a všechno vlastně řídí Velká pětka, ztratí i motivaci v takovéto instituci participovat. Základní principy nesmí být narušovány a ani takto brutálně obcházeny - jak o tom přemýšlí Francie. Pokud má showbiz vláda Nicolase Sarkozyho pocit, že našla zázračný lék na krizi a že jedině ona zvládne budoucí výzvy z krize plynoucí, může přece široce spolupracovat s naší vládou během předsednictví. Pokud se bude obcházet a porušovat takovéto základní ustanovení, jaký princip bude porušen příště?
Skutečně bych se zamýšlel nad dalším smyslem přetrvávání v EU, pokud by se Francie odhodlala k takovému bezprecedentnímu kroku. Jsme přece plnohodnotní členové. Nikdo z Čechů nechce dělat Velké pětce provincii.
Martin 1